The Producers

SMĚŠNÝ HOCH NOVÝ MUZIKÁL O HAMLETOVI

PREMIÉRA

Premiéra

Je premiéra

Max Bialystock má novou hru

Jde o hit či o prohru?

Už sál opouští i poslední host

Zdá se, že viděli dost

Už po schodišti k nám stoupají

Co o té šou říkají?

On má rukopis Má svůj rukopis

Max Bialystock má svůj rukopis!

Kýč nebo počin?

Šou nebo zločin?

Z nějakých příčin

Je to průser jak trám!

Příšerný nápad!

Chtěli jsme chrápat

Maxe rozsápat

Je to průser jak trám

Ubohé, že to děs nahání

Příšerné Až ku posrání

Max Bialystock má svůj rukopis

Ten děj byl hrůza Až šustil papír

Ach proč zrovna Hamlet? Proč zrovna Shakespeare?

To jsme vyrobili specielně pro Maxe Bialystocka.

DERNIÉRA

Za tohle mu Hamlet...

SMĚŠNÝ HOCH! ANI NE...

...Rovnou měl namlet

Divadelní šok

Nám pro tento rok

Připravil starý Max Bialystock!

To je ale šupák!

MAX BIALYSTOCK DIVADELNÍ PRODUCENT

Dobrý den.

Pan Bialystock?

Je někdo doma?

Pane Bialystocku?

Kdo jste? Co tu děláte?

Co chcete?

Tak odpovězte, hlupáku.

Neumíte mluvit?

Vylekal jste mě. Nemohu mluvit.

Dobře. Promiňte.

Jen klid. Pojďte sem.

Pojďte. Pojďte.

Tudy. Pozor schod.

Podívejte...

Dýchejte zhluboka.

A teď výdech...

-Kdo jste? -Jsem Leopold Bloom.

Jsem účetní. Firma Whitehall a Marks.

-Přišel jsem vám udělat knihy. -Knihy? Ano...

-Kdo je to? -Drž mě-Hlaď mě.

Drž mě-Hlaď mě. Mecenáška.

Poslyšte, mám tady schůzku s důležitým investorem.

Mám prosbu. Běžte na záchod.

Ale mně se nechce.

Snažte se. Myslete na Niagarské vodopády.

Už běžím, drahoušku.

Drž mě-Hlaď mě, kde je?

Vrť mě-Drť mě, Toč mě-Lačně,

Dej mně-Sémě, Líbej-Mr...

Á, tady je Drž mě-Hlaď mě.

Měl jste pravdu. Jak jsem si představil Niagaru...

-...šlo to. -Zpátky, zpátky. Ani muk!

Už jdu! Už jdu!

To je lepší.

Ahoj, krásko.

-Drž mě. Hlaď mě. -Jen co zavřu dveře.

Přinesla jsi šekýček?

Bjály nemůže produkovat divadlíčko bez šekýčků.

Tady...

Ale napřed... nedáme si jednu hru, jednu malou nemravnou hříčku?

Dobře, ty prostopášnice.

A jakou si dáme?

Novicka a dlaždič?

-Ach, ne. -Ne.

A co takhle Rabín a drsňačka?

Tu máš ráda, udržuje tě v kondici.

Já vím.

A co Rašící dojička a přehnaně vyvinutý šafář?

Na to dneska nemám.

-Neboj, budu něžná. -Tak dobře.

Ach, bože,

to mléko je tak těžké. To snad nikdy nedonesu do domu.

Á, vy zde, přehnaně vyvinutý šafáři?

Nepomohl byste mi?

Jistě, má mléčná královno.

Napřed vám vezmu mléko,

a pak panenství!

Ne, ne! Nikdy, nikdy!

Ano, ano!

Nandej mi to, vyvinutče, nandej!

Počkej, lásko! Ještě jsem ani nesnídal.

-Pomalu! -A krucinál!

Ukaž mi cestu rájem, ty zvíře! Ukaž mi cestu rájem!

Ano, má lásko. Přijď ve čtvrtek.

Ukážu ti cestu rájem ve čtvrtek. Možná se tam mrknu i s tebou.

Ale napřed, pěkně prosím, dej mi ten šekýček.

Kde je šekýček?

A... Tady je.

Vypsala jsem ho, jak jsi řekl. Na jméno hry.

-"Hotově". -Ano.

To je ale divný název. "Hotově".

Jo. To je "Kdo se bojí Virginie Woolfové" taky.

Tak ve čtvrtek.

-Pa-pá! Na shledanou. -Na shledanou, pa-pa.

Ty stará, nadržená rašple.

Už smím zpátky, pane Bialystocku?

-Jo, jistě. -Omlouvám se, že jsem vás přistihl,

-jak jste proklepával tu starou dámu. -"Proklepával starou dámu."

Dík, pane Taktní.

-Odložíte si? -Děkuji vám.

Tak vy jste účetní?

-Ano, pane. -Tak se učte.

Proč se díváme starým dámám pod sukně?

Vím, co si teď myslíte.

Ale jak se opovažujete mě odsuzovat, když neznáte všechna fakta?

-Pane Bialystocku, já vás neodsu... -Mlčte!

To byla řečnická otázka.

-Víte, kdo já jsem? -Max Bialystock,

-král Broadwaye. -Ne! Já jsem Max Bialy... Správně.

-Správně. -Rád bych, pane Bialystocku, řekl...

A nechápejte to, prosím, špatně,

-vy jste nejenom starý prasák... -Děkuji vám.

Jste i velký broadwayský producent.

A něco byste o mně měl vědět.

Jako dítě jsem měl to štěstí, že jsem viděl vaše vánoční Bialy Vánoce .

-Bialy Vánoce. -Ano.

Dodnes mám schovaný lístek.

To se podívejme.

A od té doby mám tajné přání

stát se broadwayským producentem.

Tajné přání, jo?

-Tak mladej, já vám něco poradím. -Ano, pane?

Bude to jen mezi námi. Držte se cifer.

Horní šuple, vlevo.

Můj ty bože.

No to mě podržte!

Tobě nadělili bozi kozy! Boží kozy!

Mohu s vámi minutku hovořit?

-Minutku? -Ano.

-Jen jednu minutku? -Ano.

-Dobře. -Náhledem do vašich účetních knih...

Start! To máme 15 sekund.

-Vy mi měříte čas? -Čas jsou peníze.

...jsem zjistil, že v příjmech...

-28. Nemáte moc času. Rychle... -Kdybyste mi věnoval pozornost.

-Tik tak. 15 vteřin. 12, 9... -Za těchto podmínek nelze pracovat.

-8, 7, 6, 5, 4, 3, 2, 1. -Velice mě znervózňujete.

Co to máte? Kapesník?

Co? Tohle? Ne, to nic není. Nic.

Když nic, tak se na to podívám.

Má modrá dečka!

Chci svou modrou dečku!

Dejte mi ji! Dejte mi ji! Dejte mi mou dečku.

Dejte mi ji! Dejte mi ji!

Jen klid, jen klid.

Já...

Promiňte.

Já jen nemám rád, když se někdo dotýká mé modré dečky.

Nic to není. Jen takové puzení.

Mám ji již od dětství a velmi mě uklidňuje.

Musím si teď na chvilku lehnout.

Oni chodí za mnou. Všichni si mě najdou.

Jak mě jenom najdou?

Chlapče, no tak.

Co to je? To jsem neviděl...

Chci vám pomoct.

-Co je vám? -Vy na mě chcete skočit!

-Cože? -Vy na mě chcete skočit.

Já to vím, že na mě chcete skočit a zašlápnout mě jako broučka.

-Ó, Bože. -Prosím vás, nezašlapujte mě!

Já na vás neskočím!

Vzpamatujte se! No tak! Přestaňte!

Uklidněte se!

Ne, ne, ne. Nedotýkejte se mě!

-Co je to s vámi? -Mám hysterický záchvat!

To se už nedá zastavit. Nedá. Jsem hysterický.

To vidím. Pomalu. Klídek.

Počkejte. Jen klid. Už to bude...

Jsem mokrý!

Jsem hysterický a jsem mokrý!

A jsem raněn!

Jsem raněn! Jsem mokrý!

A stále jsem hysterický!

Co mám dělat? Už z vás taky začínám být hysterický!

Mám z vás strach.

-Jste moc blízko. -Máte strach?

Ano. Jděte tam a sedněte si.

Sedím. Sedím.

Stále vypadáte rozzlobeně.

Omlouvám se. A co tohle?

Kdo je můj malý účetní?

Kdepak je?

Jste můj malý účetní?

-Jste můj malý účetní? -Ano, jsem.

Ano, jste.