Emi Martínez: The Kid Who Stops Time

Z historie fotbalu vzešla velká jména,

která se soustředila na jediný cíl,

střílet góly.

Ale jsou i tací, kteří se nás snaží zastavit, abychom nepadli do brány.

A z nějakého důvodu

teď chce být brankář každý, ne?

Jak je to možný?

Nejspíš za tím bude jeden konkrétní hráč.

Proto vám dneska budu vyprávět o jistém Emilianu Martínezovi.

Jo, o tom, kterýmu všichni říkají Dibu.

Cenu FIFA pro nejlepšího brankáře sezóny

získává Emiliano Martínez z Argentiny.

Často se mě ptají, kdo je mým vzorem

nebo kterého brankáře jsem jako malý obdivoval. Vždycky říkám:

„Když jsem viděl mámu, jak jako uklízečka pracuje devět hodin,

a tátu, jak se dře…

Ti jsou mi vzorem.” Všem vám děkuju.

Je to mistr světa a nejlepší brankář turnaje.

Emiliano Martínez, nejlepší brankář sezóny.

Nejlepší brankář Copa América 2021.

Dibu Martínez si odnesl Yashinovu cenu pro nejlepšího brankáře.

Dibu Martínez opět získal cenu pro nejlepšího brankáře světa.

O tomhle sní každý kluk od svých šesti let.

Byl jsem připravený si to splnit.

NA MOTIVY POVÍDKY HERNÁNA CASCIARIHO

- Nemáš na to! - Jsi neschopnej! Děravej jak cedník.

- Blbečku! - Jsi k ničemu, brankáři!

Nikdy jsem se míče nebál. Jsem na sebe dost tvrdý.

Viděl jsem jiného brankáře a nechápal jsem, proč mu nedají šanci.

Vydržel jsem všechno.

Ale vadilo mi, že nehraju. Bylo mi děsně.

Musel dost obětovat. Nebylo to hned.

Čekala jsem, že řekne: „Mám dost. Chci se vrátit.“

Byl to kluk, který chtěl něco dokázat.

Emiliano vyniká po psychické stránce. Celá ta cesta ho posílila.

Tým byl vybrán a Emiliano Martínez bude hrát.

Emiliano je na tom dobře. A mohl by dostat šanci se předvést.

Zdravím, cizinče!

Máte dva brankáře. Co Martínez změní?

Prý za to vděčí trenérovi!

Kdo nemá kabelovku, neví, kde tenhle chlap hraje.

Co v bráně zkusí?

Najednou mi to docvaklo.

V reprezentaci nejsem žádný nováček.

Hrál jsem na MS do 20 a do 17 let.

Ahoj, šampione.

Já rozhoduju, jestli budeš za hrdinu, nebo padoucha.

Dodával jsem nároďáku optimismus.

Když vyberu správnou stranu, mám 80% šanci, že to chytím.

Promiň. Sežeru tě zaživa.

Dibu je osobnost.

Je to cvok.

A jestli vám to řekl, tak to tak bude.

Byl přínosem pro celý tým.

Především svými zákroky.

Ale i svou povahou.

Máš nervy, co?

Ať už to chytnu, nebo ne, vím, že mi věří.

Věděl jsem, že když se dostane do nároďáku, zůstane v bráně.

Dibu je úžasná osobnost.

Mohli střílet, jak chtěli, ale gól nedali.

V bráně působí větší.

Klidně by narazil do tyče, jen aby zabránil gólu.

Má šestý smysl.

Podle mě má něco navíc.

Jen on ví, co to je.

On se pro post brankáře narodil.

EMI MARTÍNEZ: KLUK, CO UMÍ ZASTAVIT ČAS

Dnešní zápas v televizi sleduje 1,5 miliardy diváků.

Argentina proti Francii!

Nechte mě ještě chvilku snít.

Messiho tým proti Mbappého.

Kdo dnes zvítězí?

Cestou na hřiště během finále mistrovství světa

jsem cítil podivné prázdno v žaludku. To jsem jako profík nikdy nezažil.

Když vidíte ten obrovský pohár

a 60 až 70 tisíc diváků na stadionu v Lusailu,

zaplaví vás adrenalin. Hrajete o titul mistrů světa.

Věříme vám, hoši.

Věříme našemu týmu. Do toho, Argentino!

Pohled na zpívající diváky

mi připomněl dětství a naše školní hřiště.

Sláva ti, velký lide Argentiny.

ŠKOLA SAGRADA FAMILIA MAR DEL PLATA, 2001

Byl tam Prcek Coco.

Ať jsou vavříny věčné…

A o kousek dál můj starší brácha, Ale.

…které výhrou získáme.

Učitelka dirigovala žáky.

…získáme.

A tehdy jsem objevil ten přepínač.

Nechť žijeme korunováni slávou…

Ty jo! Co to je?

Proč mám místo pupíku přepínač?

Co se to se mnou děje?

Haló?

Haló?

Copak jste zamrzli?

To je divný.

Paní učitelko! Co se to děje?

Já to nechápu.

Řekněte někdo něco.

Coco! Coco, prober se!

Paní učitelko, Coco se mnou nemluví.

Cože? To jsem byl já?

Co jsem provedl?

Nebo přísaháme, že slavně zemřeme!

Nebo přísaháme, že slavně zemřeme!

Nebo přísaháme, že slavně zemřeme!

Co to bylo?

15. LEDNA 1999

Procestoval jsem svět,

ale doma jsem byl vždycky v Mar del Plata.

V sedm ráno jsem chodil na zastávku, abych dojel do školy.

Z pláže Punta Mogotes jsem chodíval do čtvrti Jardín,

což mi trvalo zhruba 40 minut.

Na kole jsem jezdil na hřiště s dřevěnými brankami bez sítí.

Dost času jsme trávili s bráchou sami ve dvou.

Rodiče nás vychovávali k tomu, abychom s bráchou drželi při sobě.

Byli jsme nerozluční.

Před domem nám stál drátěný plot.

Měl asi 15 metrů a celý den kolem něj lítal míč.

Soutěže, penalty, zastavení míče, hlavičky, rabony, co vás napadne.

Hráli jsme si každý den a pokaždé s míčem.

Emi, běž do brány.

Ale já chci být útočník.

Já dávám góly, ty se staráš, abychom žádnej nedostali.

Fajn.

Tank Lucas,

Komár Brady,

Kudrnáč Loquercio,

Diego Garello,

Pata Suárez,

Ariel Armageddon.

Ariel se ujal míče a řítí se zprava.

Armageddon střílí a dává gól!

To Emiliano nečekal.

Kudrnáč se blíží k vápnu.

Faul. To byl faul.

Ještě, ještě. Ne, radši… Tak dobrý.

Toto Bertoglio.

To bude dlouhý a velmi vysoký centr.

- Hlavička! - Ne!

- To ne! - Coco ho zkouší blokovat…

- A je to vlastňák! - To ne!

Prcek Coco.

Proč?

Hele, špunte, tohle je hra pro dospělý.

Běž si stavět bábovičky.

- Toto přihrál. - To ne!

Armageddon uhání plnou rychlostí.

Hej! Co máš za lubem?

Ne, nedělej to. Co vyvádíš?

To nedělej.

Sežeru tě zaživa!

Neskutečný zákrok Emiliana Martíneze!

Neuvěřitelné, Emiliano! Kolik máš rukou?

Vyhráli jsme!

Skvělá práce!

Jak jsi to udělal?

To bylo neuvěřitelný. Jsi hvězda!

To jsou kalhoty do školy.

Máma nás zabije.

Mostriové jsou starší než já. Jsou ročník 89 nebo 90.

Chodili jsme spolu do školy, na fotbal a na pláž. Každý den.

Začali jsme si říkat Mostriové a už nám to zůstalo.

Není lehký vysvětlit, co to znamená.

V Argentině, a hlavně v Mar del Plata,

jsme jako děti chtěli mít jméno, aby nás každý poznal.

A nakonec se chytlo Mostri.

„Jdou Mostri.“

Mostriové. Tak se jmenovala naše parta.

Emi, Toto, Diego, Ale a já.

Bráchův kamarád a další známí nám říkali „Mostriové“.

„Čau, Mostri.“

Z nějakého důvodu nám tak říkali, tak jsme jim to ukradli.

Už nám to zůstalo.

Máme to vytetované v arabštině.

Ani jsme si neověřovali, jestli to překladatel napsal správně.

Doufali jsme, že to tak je.

Pak jsem byl jednou s bráchou v Anglii v posilovně.

Přišel k nám nějaký Arab a řekl „Mostri.“ A nám došlo, že to máme správně.

Tehdy ještě nebyl internet.

Neptejte se mě, proč je to arabsky. Byli jsme mladí.

Teď bychom si ho mohli nechat udělat španělsky.

Nevím, proč je v arabštině.

Ale je nás pět

a pořád si říkáme „Mostri“.

Jako malý bydlel ve čtvrti,

kde měl hřiště jen pět bloků od domu.

Pořádali jsme s dětmi z okolí turnaje.

Celý den si jenom kopali. Ráno, odpoledne.

Občas hráli i v noci, když pršelo. Fotbal je vždycky moc bavil.

Už jako malí nedali míč z ruky.

Kluci, už jste doma?

Stalo se něco?

Čau, kluci. Jak bylo ve škole?

Čau, tati! Hráli jsme na pláži.

Prohráli jsme 3:0, ale Emi parádně vychytal gól.

Jaký to bylo?