HIS & HERS

Lidé možná poznávají můj obličej.

Třeba znají i moje jméno.

Ale nikdy se nedozví, kdo jsem.

To nemůže zavolat? Profesionálové jí dělají vlasy a ona...

Vyšetřování vraždy Rachel Hopkinsové pokračuje.

Úřady zjišťují spojitost s dívčí školou St. Hilary's,

elitní místní institucí, kterou Hopkinsová kdysi navštěvovala.

Všichni se schováváme za verzí sebe sama, kterou předkládáme světu.

Přítelkyně Hopkinsové a současná ředitelka St. Hilary's,

Helen Wangová, se odmítla vyjádřit.

Ale lidé se nemění.

Ne opravdu.

Ne uvnitř.

Panebože. To je naprd.

- Ty jsi vtipná. - Víš, co nesnáším?

- Prváky. - Helen!

Ne. Nesnáším lidi, co nemaj sebevědomí.

Fuj.

Je to divný, protože její ségra je v pohodě.

Možná zajídá svoje emoce.

To má teda hodně emocí.

Asi je osamělá.

Neměly bysme ji pozvat k nám?

Přiveď ji k našemu stolu. Jdu si ještě pro colu.

Určitě něco udělá.

Catherine.

- Pojď si sednout k nám. - To nevím...

Nemyslím, že by mě tam chtěly.

Někdy umí být milý.

Ahoj, Catherine.

- Co čteš? - Frankensteina Mary Shelleyové.

Aha. Pěkný.

Catherine Kellyová!

Jak se máš?

Panebože, ty máš tak úžasný vlasy!

Jaký máš tajemství?

- Žádný nemám. - Ne, jsou mnohem hezčí...

Moc mě to mrzí. Tady, vezmi si moji.

- Ne, to nic. - Ne, trvám na tom.

- Vážně jinou nepotřebuju. - Vypij to.

- Není v tom něco? - Jo, je.

Chcánky.

Cože?

Právě vypila moje chcánky!

Panebože!

- To jsem nevěděla. - Ale ne!

To ne!

- Ne! - Páčko!

No teda!

- Jsi neuvěřitelná. - Ne!

Ne že by Lexy makala u silničářů, kopala příkopy nebo montovala sádrokarton!

Doslova se živí tím, že sedí na zadku.

Báječné, dámy. Už ji pustíme.

Dokonalost se nedá uspěchat.

Kecy. Musíme jít.

- Jdeme. - Zuby?

- Dobrý? - Krása, díky.

Díky, dámy.

Máš tiskovku GBI ohledně obvinění kanceláře státního zástupce,

která s nimi nekonzultovali.

Mají tu nesmyslnou policejní reformu. Bla, bla, bla.

Začínáme Dahlonegou, že jo?

Správně. A pak za ní udělej tečku.

Tečku? Jak to myslíš? Právě se rozjíždím.

Z mrtvý bělošky toho víc nevymáčkneš,

bez ohledu na to, kolikrát ji bodli.

Tak jo, podívej se na mě.

Nadechni se.

Nepotřebujeme homerun. Dvoumeťák nám úplně stačí.

Říkala jsem si, že si chvilku vezmu slovo.

Vysvětlím Atlantě, že jsem potřebovala čas,

ale jsem zpátky a vděčná za podporu, což je pravda.

Super. Paráda.

A pak těžce polkni, jako bys měla knedlík v krku.

Počkáme na reakci diváků a...

A co?

Kdo ví?

Návrat královny.

JEHO A JEJÍ

HELEN

KOMU ŠUKÁM BRÁCHU?

Panebože.

VYDÍRÁNÍ? ZASE? MĚ VYNECH!

Vydírání. Ale proč?

POZDĚ. DALA JSI J KOPAČKY?

Popros. Pros mě, Clyde.

To si zasloužíš, děvko.

Jo, ty prase...

Rachel, chyť ho za koule.

Líbí se ti to, Clyde?

- Plácni ho, Helen! - Líbí?

Mám tě!

Do prdele! Sakra!

Mluvíš jako máma.

Já vím, kočičko. Promiň.

Omlouvám se.

Čí je to telefon?

Co? To je můj telefon.

Je růžovej.

Jo, já vím, ale kluci můžou mít růžový telefony.

Klidně.

Na co koukáš?

Co, na telefonu?

Jenom něco do práce.

- Máma říká, že už je večeře. - Vážně?

Vyřídíš mámě, že budu hned dole?

- Jo. - Tak fajn.

Kdo vzal poslední paličku?

Dali nám jich málo.

Ale já je mám moc ráda.

Já taky. Zaplatila jsi za ně?

Ne.

Víš, kdo za ně taky nezaplatil? Máma. Tady máš, kočičko.

Meg, jdi se koukat na telku.

Já chci být se strejdou.

Do obýváku. Hned.

- Ale... - Udělej, co ti říkám.

Hej, klídek.

Je v pohodě. Pusť si Love Island .

Pusť si pohádku.

Pohádky už nevysílaj, Einsteine.

- Co do tebe vjelo? - Co se děje, kurva?

Tak hele, nemáš tušení, co musím denně řešit.

- Nemůžem se najíst? - O tom nepochybuju.

- Zapni tu telku, sakra! - Buď v klidu. Co máš na srdci?

Co se ti zrovna děje?

Rachel byla kámoška.

Jo? Fakticky? Kdys ji naposledy viděla?

Před 20 lety? Nebul mi tu.

- Minulej tejden na benzínce. - Jo?

Přišla mě pozdravit. Proč myslíš?

Povídej, když jste takový kámošky.

- Chceš něco říct? - Ne.

Šukal jsi ji?

Panebože. Tys ji šukal.

Tak hele, poslouchej mě.

To, co v životě dělám, je moje věc.

Můj osobní život je moje věc, jasný?

Byl jsi s ní tu noc, co zemřela?

- Pracoval jsem. - Tak byl?

- Do noci jsem pracoval. - Cos dělal?

- Jsi „detektiv“ v okresu Lumpkin. - Nech toho. Super.

Když se ti vypařila ženuška a já řekla, že můžeš k nám,

myslela jsem na pár týdnů, ne rok.

Jsem pro tebe přítěž? Kvůli účtům, co platím?

- Tak fajn. - Nákupům?

Že beru Meg všude, kam potřebuje? Jenom se to snažím pochopit.

- Meg, jdi nahoru, kočičko. - Ne.

- Běž ke mně. - Jdi k sobě. Poslouchej.

Jsem tvoje máma.

- Supermáma. - Sakra.

Nechávat Meg samotnou.

Já můžu klidně vypadnout.

A ty zas prodávej věci rodičů na eBayi.

A víš ty co? Ty vole, máš přece alimenty.

Ale ne, to bude těžký. Nemáš tušení, kdo je otec.

- Zabil jsi Rachel? - Jak tě to může vůbec napadnout?

Udělal jsi to, Jacku?

Jsem detektiv. Jsem tvůj bratr.

Myslíš, že bych něco takovýho dokázal?

Fakt si to myslíš?

Proč jsi dělal Meg stěr?

Hra na detektiva?

- Vážně, Jacku? - Dost.

Myslíš, že nevidím,

že se můj ufňukanej brácha najednou třikrát tejdně vrací pozdě

a píská si u toho?

Pak Rachel zmasakrujou

a ty jsi zase celej nasranej a voníš po parfému.

A ne nějakým levným, ale takovým, co vydrží,

jakým mě Rachel Hopkinsová málem udusila na benzínce.

- Fajn! - Zahrajeme si na detektiva, Jacku.

Byl jsi s ní, nebo ne?

- Jo. - Jo. A?

- Spal jsem s ní. To jsi... - Kde?

V autě.

- Kde v Dahloneze, ty idiote. - Já...

V lese, Zoe. Spal jsem s ní v lese.

Jo. A pak jsem odešel.

- Nevím, co se stalo. - Řekl jsi to policajtům?

- Jasně že ne. - Proč ne?

Koukali by na mě jako teď ty.

Zoe, co... Nic jsem Rachel neudělal.

- Podívej se mi do očí a řekni mi to. - Zoe.

No tak, já...

Neublížil jsem jí.

Neublížil.

- Zdravím. - Zdravím.

Nesu dva vzorky DNA v případu Rachel Hopkinsové.

Dobře. Sem s nimi.

- To, co děláte, je fascinující. - Tak jo...

Genetický materiál jsem odebrala já, oba vzorky.

Jsou od Clydea Duffieho a ode mě.

Našel ho?

Promiňte?

Váš parťák.

Snubní prsten.

Ptal se, když odevzdával vzorek. Prý ho možná ztratil tu.

Ne.

Myslím, že nenašel.