The first 200 lines.
ZPÁTKY DO DEVADESÁTEK
Pojďte, kluci. Dělejte!
Konkurz máme za tři hodiny. Proč jsme museli vstávat v šest?
-Myslíš, že Take That chrněli do poledne? -Jsem utahanej.
Protože někdo včera musel čumět na Grammy.
-Jo. -Bylo to společné rozhodnutí.
-Jo. -Přesně!
-Kde je vlastně Oli? -Dobrá otázka.
-Tady je. -Dobrý ráno!
-Promiňte, byla tam šílená fronta. -Zase jsi flirtoval s prodavačkou.
-Ale ne. Ona flirtovala se mnou. -Jasně.
Ale ne, nejsou tu ty růžový.
-Ty má Peter nejradši. -Promiň, ty jim došly.
Doufám, že má dnes dobrou náladu.
Promiň, růžové dnes neměli.
Díky.
-Tak pojďte. -Jasně.
UNIVERZITA HEARTVILLE HUDEBNÍ FAKULTA
NA PAMÁTKU DANIELA WEBERA
PŘIŠEL O ŽIVOT PŘI TRAGICKÉ NEHODĚ VÝTAHU
Přestaneme kňourat a dáme se dohromady.
Na zkoušce pořádně ohulíme basy.
To je správnej přístup.
-Spánek se přeceňuje. -Ty jsi divnej.
Všechen ten čas Ať to dává smysl
Točím se zas a zas V kruzích dál
Je to nebezpečná jízda do neznáma
Je nemožné to synchronizovat Ale jdeme
Všechna ta světla můžeme srovnávat
Stoupám dál a dál Ze Země do vesmíru
Je to existenciální pátrání A jak to bolí
Dost! Ne!
Kluci!
-Co zase? -Takhle to nemůžeme nikomu předvést.
Jak to myslíš?
Něco tam chybí. Nemá to kouzlo. Nic v tom není.
Bene, přehlídka bude za chvíli.
-Musíme s tím pohnout. -Ale ten text, lidi, no vážně.
Pořád začínáme od nuly.
-Text je super. -Ne, Matteo!
Počkejte chvíli, jo?
To snad není možný.
-Uděláme si přestávku. -Právě teď…
Když začneme zase znovu…
Celý text, choreografie, akordy.
Pokolikáté už za tenhle měsíc?
Nemůžeme pořád začínat znovu.
Zase si něco píše. A nic z toho nebude.
-Všechno mění. -Já to nechápu.
-Ahoj. -Čau.
-Jde do tuhýho, co? -Jo. Pořádně.
Když to teď poděláte, pak před profíkama nemáte šanci.
Jo.
Ahoj, Sky. Jak je?
Ahoj.
Ahoj, Sky.
-Tvoje taška. -Jak to jde s písničkou?
-Jsem trochu nervózní. -Jak je, Sky?
Fajn. Co ty?
-Ohromíš je všechny? -Uvidíme.
Stopro.
Jak Matteo popsal tvůj hlas?
Jako by Beyoncé a DaBaby zplodili dítě.
Debbie Harry, ne DaBaby.
Ty vole.
Vážně.
-Ještě si projdu text. -Jasně.
-To zmákneš. -Hodně štěstí.
Tak zatím.
-Dobrý den. -Jsi blbej?
Dobrej.
-Dobrý den! -Dobrý den.
Za pár dní proběhne přehlídka. Máte šanci ukázat, co ve vás je.
Pamatujte, budou tam hudební profíci.
-Paní Robinsonová je v Synku? -Má víc Grammy než Taylor Swift.
Není to pro zábavu.
Brácho, pracovat s ní by bylo hustý.
Chtějí vidět umělce, co do toho dají všechno.
Na jevišti žádné výmluvy neplatí.
-Jasné? -Jasné.
Tak začneme.
Vidím tě v rohu místnosti
Když jsi blízko Srdce mi poskočí
Kéž by sis všimnul
Jak se rozzářím
Někde tam
Svět a nekonečná zář
Jsem víc než jenom tvář
Jenom další tvář
To taky znamená…
Skyler!
Skyler, počkej!
-Nech mě. -Počkej, prosím.
Mrzí mě to.
Musel jsem pracovat na tom textu a pořád to ještě není ono.
-Kluci pořád ještě nechápou… -Bene.
To nic.
To jsi prostě ty, ten perfekcionismus…
Už to nechci.
Mezi námi je konec.
Doufám, že jednoho dne zase dokážeš něco cítit.
Ale…
Pojď, už musíme.
Bene!
Pojď!
Tak jo. Naše písnička bohužel ještě není úplně hotová.
Ale do přehlídky ji doděláme.
V pohodě?
Jsme 5G a tohle je „Gotta Make It Work“.
Doufám, že jednoho dne zase dokážeš něco cítit.
Co se děje?
-Bene. -Kam jdeš?
Bene?
No tak. Aspoň si promluvíme.
Klídek. Prostě jsi byl chvíli mimo.
-To se stává. -Vy to nechápete.
-V tom je tvůj problém. -Jděte pryč!
Kluci, já končím.
Pojďte, kluci, nechte ho.
No tak, kluci.
-Pořád to není ono. -Ty vole.
-Jak to máme zvládnout bez něj? -Musíme k sobě být upřímní.
Bez něj to prostě nepůjde.
Nemůžeme všechno zahodit. Bylo by to všechno k ničemu.
-Zkusíme to znovu. -Hele, já…
-Potřebuju pauzu. -Já taky.
Do pytle.
Hele, dostal jsem odkaz na stránku na TikToku.
Super devadesátkový strany B.
-Fakt? Tím to chceš vyřešit? -Poslechni si to. Je to super.
Pořád tě slyším
Ve vzduchu půlnočním
Tvůj hlas je vítr, je zvuk
Šeptané modlitby
Je to tisíckrát lepší, než co teď děláme my.
-Jak toho docílíme? -To bych taky rád věděl.
Hej, nuly!
Co chceš, Alisho?
Nejste 5G?
-Tak proč jste jen čtyři? -Nečum.
-Drž hubu, Oli. -Bez Bena nejste nic.
To má ale pravdu.
Chrisi.
Co se děje?
Dnes večer se koná velká přehlídka Univerzity Heartville.
Kdo vytře porotě zrak? Kdo se zapíše do dějin hudby?
Ale právě toto datum má pro Heartville trpkou příchuť.
Před třiceti lety, 6. června 1995 přesně v 18.00,
-se přetrhlo lano výtahu… -Bene, dnes je přehlídka. Potřebujeme tě.
-Zavolej mi, prosím. -…a Daniel Weber zemřel.
Na znamení úcty se výtah desítky let nepoužíval,
ale nedávno byl znovu uveden do provozu. Prostá pamětní deska připomíná…
Doufám, že mu táta brzo přestane kázat. Musíme jít.
No jo.
To jsi už říkal. Dalo by se říct…
-Čau, tati. -Ahoj, zlatíčko.
Ahoj! Čau, Matteo!
-Čau. -…pořád znovu.
„Čau, Matteo?“
Co jsem říkal o zkouškách?
Jo, promiň. Už se to nestane.
No nic.
Stejně na to nebudeš mít čas. Víš proč?
Vzali tě na na medicínu na Heartville.
Máš radost?
Jo, ale ještě není konec roku.
Chrisi.
Vím, jak ti na hudbě a všem tady záleží, ale…
Co když to nevyjde?
Tohle je jistota.
Nechci, abys toho pak litoval. Rozumíš?
Tak se prostě musím postarat, aby to někam vedlo.
Ty jsi…
Jako kluk jsem na takové nesmysly nemyslel.
Nezačínej zase. Musím jít.
Pohovor s dr. Mehackerbergem máš dnes odpoledne.
Jo.
-Přijď včas. -Jo.
-Co se děje? -Nic.
Zase mi dává kázání.
Pozvali jsme významné osobnosti. S radostí…
Ještě jednou a vyhodím vás. A vaše vystoupení…
Promiňte, zkoušeli jsme.
Paní Robinsonová nesnáší opozdilce.
Robinsonová?
Bude na přehlídce.
-Kluci, jsme v prdeli. -Co teď?
-Musíme se fakt vytáhnout. -Jdeme.
Kam jdete? Jako by se tu neučilo.
-Zbláznili jste se? -Bene, musíš s námi.
-Nic nemusím. -Na přehlídku přijde paní Robinsonová.
No a?
No a? To je naše šance. Bez tebe to nedokážeme.
-To už není můj problém. -Ale je, Bene.
Vytvořili jsme to spolu. Jde o nás.
Zbláznil ses? Chceš všechno zahodit?
-Všechny naše písničky? -Dej to sem.
Prostě poslouchej. Co je to s tebou?
Jak jsem už řekl, končím.
-Kvůli tobě jsme s tím začali. -Bene…
No comments yet. Be the first to leave one.