The first 200 lines.
Neříkala jsi, že pro mě máš překvapení, zlato?
Mám.
Natočím si tě. Ukaž se mi.
Jen tě chci pozdravit.
- Nevím, jak se to dělá. - Ne?
Ty jo, tady je zima. Pojď dovnitř.
- Mrzne. - Počkej.
Ale vážně. Nech toho.
INSPIROVÁNO SKUTEČNÝMI UDÁLOSTMI
Tobě se stýská?
Máma je tady.
Máma tu vždycky bude.
Pojď sem.
Některé věci pochopíš časem.
A zbytek ti řeknu.
Jen tobě.
Paní Elize!
Marcinho? Neslyšela jsem tě přijít.
- Už je sedm. - Fakt?
- Chystáte se na výlet? - Co?
- Viděla jsem ty kufry a… - Aha, ne.
Já… něco doručuju. Lahve vína.
- A pan Marcos? - Co s ním?
- Mám mu udělat snídani? - To je otázek.
Chci, abys sis ji vzala
a odnesla nahoru do herny.
Budete si hrát!
Běžte.
JEJÍ STÍN
7 LET PŘED ZLOČINEM
I. POHÁDKA
Co je?
Jsem rozcuchaná?
Vůbec ne. Jsi nádherná.
Vážně?
- Jsi dokonalá, Bloncko. - Jo?
Jo, jsi.
- Ne! - Ne.
Marcos teď nemůže k telefonu, protože je… velmi zaneprázdněný.
- Přestaň. - Má plné ruce práce s životní láskou.
- Že jo? - Fakt?
Fakt! No ne?
Druhý kolo?
To je tak fajn.
Do háje.
- Marcos teď nemůže. - Dej mi ten mobil.
- Zahrnuje mě láskou. - Dej to sem!
A nebuď naštvaná.
Musím jít. Mám plno.
Ahoj, zlato. Jsem na schůzce s tátou, tak rychle.
Jsem zavalenej prací.
Jedu na letiště. Říkal jsem ti, že mám dneska ten rozhovor.
Ano.
Tvůj manžel je v žebříčku nejlepších brazilských podnikatelů.
- Líbíš se mi. Jak se jmenuješ? - Jo!
- Rozdáme si to zezadu? - Dvě, prosím.
Odkud máš přízvuk?
Ze São Paula.
A co můj přízvuk? Odkud je?
Estelo, začínám být dost opilá.
- Ty piješ? - Jo, abych zapomněla.
Ale, ale. My o vlku…
Zvedni to, blbko.
Ani nápad. Marcos má všechno, co chce.
- Nechám ho čekat. - Jako by potřeboval být víc na koni.
- Tys neviděla zprávy? - Jaký?
Tvůj prodavač popcornu je jeden z nejbohatších lidí v zemi.
- Já vím. Zmínil se. - A?
A nikdy neopustí svou ženu. Mají dceru.
Pořád nechápeš, že tady manžela nenajdeš?
- A je to princ. - Cože?
Není to prodavač.
Je to popcornový princ.
- Kelly! - Co?
Tak mě napadlo…
Vypadáš jako moje dcera.
Děkuju.
- Čau, Renane. Dobrou. - Elize, ty se mi vyhýbáš?
- Ne. - Chci si promluvit.
- Nemám náladu. - Nedělej scény.
Volal jsem ti.
- Mám svůj život. - To kvůli mojí ženě?
- Už toho mám dost. - Mám dceru, manželku.
Jasně.
Dám Rafaelu do nemocnice.
Nemůžeš mít všechno, co chceš.
Pojď sem. Mám pro tebe překvapení.
O co jde s tou nemocnicí?
Navrhl to psychiatr.
Líbí se ti?
Je úžasný!
Je tvoje.
Mně nikdo nikdy nic nedal.
Chci tě jen pro sebe. Exkluzivně.
Věř mi.
Podívejte, jak blondýna okusila japonskou kuchyni.
Chutná?
Hele, spolkla jsem to.
Natočím nás. Koukni sem, zlato.
Krásný.
Nádhera.
Pojď.
Koukněte na tu bloncku.
Kam mě ještě vezmeš?
Kam budeš chtít.
Jsme v Toskánsku.
- Líbí se ti tu, miláčku? - Moc!
Miluju tě.
Já tebe taky.
Kdo zaváhá, nežere.
To se stává. Jsi dobrá, učíš se rychle.
Pojď, jdeme.
Nikdy jsem nepotkal takovou ženskou.
Marcosi…
Hele, jelen.
Pomalu si přidřepni.
To je ono.
Super.
Zamiř a neměj výčitky.
Zadrž dech.
A pak zmáčkni spoušť.
Trefila jsem ho?
Ještě žije.
Doraz ho, Elize.
Jeď!
Já to udělám.
Ty?
No…
Zabila jsem ho, tak ho taky stáhnu.
Co jsem ti říkal?
Lovíš už dlouho?
Ne.
Marcos mě učí střílet.
Jo, to mi říkal.
Taky říkal, že jsi právnička.
Ještě pořád studuju.
Taky jsem sestra.
- Ty jo. - Mám titul.
Mám pocit, že tě odněkud znám.
Jsi mi povědomá.
Kde jsi pracovala?
Hezký!
Jsem u výslechu?
Chci jen poznat přítelkyni svýho nejlepšího kámoše.
Heitore.
Tumáš.
- Speciálně pro tebe. - Díky.
Tak co, Bloncko, jak to jde?
Už to bude.
Koukej, Marcosi.
Jsme ve výtahu?
Bojím se!
Počkej, rozsvítím.
Kam jdeš?
Nevím.
Opatrně. Dobrý.
- Nehýbej se, dobře? - Jo.
Marcosi, kam jdeš?
Co to je?
Co to je, Marcosi?
Jmenuje se Gigi.
Je nádherná!
Že jo?
Bože můj!
- Ahoj, Gigi. - Ahoj.
Tohle je Bloncka.
- Nikdy jsem neviděla nic tak krásnýho. - Jo.
Ahoj.
Líbíš se jí.
Myslíš?
Ahoj.
Kde to jsme?
U nás doma.
Líbí?
- „U nás“? - Jo.
- Má dvě patra? - A bazén.
Saunu.
Líbí se ti?
Jsem rozvedenej.
Chci si tě vzít.
Skončíš s VipClass.
Můžeme mít dítě.
Čeká nás nový život.
Jen ty a já.
Až do konce?
Až do konce.
- Nikdy jsem to nepoužila. - Nepřála sis to?
- To jsem vždycky chtěla. - Počkej, rozbalíš si to pak.
Nejdřív ti ukážu… tohle.
Dvě stě hostů.
Elize, to je nádhera!
- Ten prsten. - Všechno…
Ty jo, ten je! Jak se třpytí!
Škoda, že nepřijel.
Chtěla jsem, prosila jsem ho, ale má teď moc práce.
A jaká je jeho rodina?
Jsou fajn.
Jeho máma je milá.
Táta toho moc nenamluví.
Bratra moc neznám.
No comments yet. Be the first to leave one.