The Murder of Rachel Nickell

Tati?

Ano?

Jsi tady?

Tati, pomůžeš mi nakreslit maminku… na tenhle kus papíru?

Alexi, dívej se.

Když jsi spatřil toho padoucha, stál před tebou jako já?

Nebo byl na téhle straně, nebo na tamté?

Byl přede mnou.

Byl přímo před tebou?

Ano.

Viděla ho maminka?

Myslím, že ne.

Ne? Viděl jsi ho první?

Jo, já první.

Měl u sebe tašku?

Jo.

Otevřel ji, nebo už byla otevřená?

Otevřel jí.

A co z ní vyndal?

Nůž.

- Co ti udělal? - Shodil mě!

- Shodil tě na zem? - Jo.

Ten padouch do ní něčím píchal.

Čím do ní píchal?

Nožem… tady je.

Viděl jsi ho?

Jo, viděl jsem nůž.

Viděl jsi to celé?

Viděl… jo, celou dobu.

Můj syn byl svědkem vraždy své matky.

Ale nikdo nemohl tušit, jak dlouho potrvá, než najdeme toho, kdo to udělal.

VRAŽDA RACHEL NICKELLOVÉ

O ROK DŘÍVE

JIŽNÍ LONDÝN

Co… co to máš?

To je kamera.

Na co?

Abych tě natočil.

Mazlík.

Pusinky.

Alexi, chce ti dát pusinku.

Rachel a Alex byli prostě nerozluční.

Každý den byl středem Racheliny pozornosti.

Věděla, že není všechno zlato, co se třpytí.

Měla radost ze života a běžných maličkostí.

Byla šťastná ve společnosti lidí, na kterých jí záleželo.

Dokázala i ty nejobyčejnější věci proměnit v zábavu.

Konečně.

Spát. Potřebuju spát.

Hezky ho pohlaď. Lehni si a pohlaď ho.

V té době jsem chodil pět dní v týdnu do práce jako dispečer a jezdil po celé zemi.

Takže jsem si dole připravoval motorku na den.

A i když už jsme se rozloučili, oba přišli.

Sešli ze schodů.

A zamávali mi.

Takhle si je pamatuji, jak se usmívají a stojí na schodech,

ruku v ruce. Ano, Alex zcela bezstarostný

a Rachel tak nádherná.

Do parku Wimbledon Common chodili často.

Vždycky měl pověst bezpečného místa.

A Alex potřeboval pohyb stejně jako pes. Jinak by s nimi bylo k nevydržení.

Ten den jsem byl zrovna v Londýně. A poslali mě na předměstí.

Tehdy nebyly mobily. Takže jsem několikrát denně volal,

abych se zeptal, zda je vše v pořádku.

Před polednem jsem zastavil. Našel jsem funkční telefon

a vytočil číslo.

Odpověděl mi mužský hlas. A ztuhla mi krev v žilách.

Okamžitě mi došlo, že se stalo něco vážného.

Představil se jako policista. Zeptal jsem se:

"Kde je Rachel?" A on řekl: "Stala se nehoda." Já řekl:

"Je mrtvá?" A on: "To vám nemůžu říct." A já: "Už se

stalo."

Zeptal jsem se: "Kde je Alex?"

Řekl: "Alex je v bezpečí. Je v nemocnici."

Dodal: "André, zůstaňte kde jste, vyzvedne vás policejní vůz." Zavěsil jsem,

svalil se na zem a zhroutil se.

André, zabírám ti břicho.

- Já to chci. - Zmáčkni pauzu.

Hej, já…

Já nevím, co říkáš.

Tohle se povedlo.

- Povedlo? - Jo.

Vše, co jsem považoval za nezpochybnitelné,

se rozplynulo. Byl jsem ve stavu,

který nelze nazvat jinak,

než na pokraji šílenství.

15. července 92 jsem byl informován,

že ve Wimbledon Common bylo pejskařem nalezeno tělo.

Naší prací je řešit tyto situace jako profesionálové.

Držet si odstup při pohledu na jinou lidskou bytost.

Procházel jsem trávou a pak jsem zahnul doprava na malou mýtinku.

Bylo to opravdu otřesné místo činu.

Vypadalo to na zběsilý útok.

Oběť byla napadena, vlečena,

bodnuta 49krát do oblasti krku a hrudníku.

A ležela s rukama asi takhle před obličejem,

jako kdyby se ještě snažila bránit.

Bylo to zrůdné.

Detektivové mi řekli, že Rachel byla napadena zezadu.

Že utrpěla několik bodných ran, a že byla znásilněna.

Alexe našli, jak se drží matčina těla.

A že ho museli v podstatě odtrhnout, aby ho ošetřili.

Alexe odvezli do nemocnice.

Když jsem dorazil, řekli mi, že by chtěli, abych si předtím promluvil s psychologem,

než uvidím Alexe.

Psycholog řekl, že děti jsou především odolné.

Dostanou se z těch nejhorších věcí.

A že potřebují vědět, že je to definitivní,

že ten člověk už se nevrátí.

Alexe přinesla v náručí zdravotní sestra a vypadal nesmírně utlumeně.

Pod očima byl pořezaný, na tvářích měl modřiny.

A hleděl zvláštním upřeným pohledem, jako kdyby byl starcem v těle dítěte.

Zvedl jsem ho a v podstatě mu zopakoval to, co mi řekl psycholog.

Že se stala nehoda, že maminka je mrtvá a už se nevrátí.

A on jen upřeně hleděl, na nic se neptal. Ale bylo jasné,

že mi říká: "Já už to vím." Ano. "Tohle mi opravdu nemusíš

vysvětlovat."

Alexi, otoč se a zamávej mi.

Zamávej.

Už se nikdy nezeptal, kde je jeho matka. Ani jednou.

Policie uzavřela Wimbledon Common chvíli poté,

co kolemjdoucí našel tělo polonahé ženy.

Podle detektivů byla zavražděna při zběsilém útoku,

jehož svědkem byl její dvouletý syn.

Zavolali mi z redakce a řekli: "Právě jsme se dozvěděli,

že ve Wimbledon Common byl někdo ubodán k smrti.

Potřebujeme tě tam se štábem."

Wimbledon je velmi bohatou oblastí s překrásnými domy.

Wimbledon Common je park o rozloze kolem 445 hektarů,

doslova na okraji centra Londýna.

Vražda se stala za bílého dne

a policie si je jistá, že vrah byl silně potřísněn krví.

Eve Richingsová, Sky News.

Bylo očividné, jak jsou policisté na místě činu otřeseni.

Kolemjdoucí ji našel polonahou

a k jejímu tělu se tisknul malý chlapec.

Superintendent Bassett, který byl vedoucím policistou

pověřeným vyšetřováním, nám jako první poskytl informace.

Ten chlapec byl celý od bláta a krve,

která pravděpodobně patřila matce.

Byl jsem detektiv seržant a v době vyšetřování

jsem byl pravou rukou John Bassetta.

Když jsme přišli na místo činu,

bylo jasné, že během útoku musela nesmírně trpět.

Když jsme se blíže podívali na její tělo, bylo v nepřirozené poloze.

Pachatel z ní strhal oblečení.

V jejím těle i na něm byly vlhké stopy.

To naznačovalo, že to mohlo mít sexuální podtext.

Děsilo nás, že někdo, kdo mohl spáchat takový zločin,

je na svobodě.

Když někdo dokáže spáchat něco takového, je pravděpodobné, že to zopakuje.

A je nezbytné toho člověka chytit, než to udělá znovu.

Policie již dva dny pročesávají 445 hektarů Wimbledon Common

kvůli stopám brutální vraždy.

Vzhledem k rozloze parku jsem si hned uvědomil, že nás čeká náročná práce.

K vraždě většinou vyšlou tak deset, patnáct policistů.

Ale tady jsme jich měli asi 40.

A už od začátku bylo jasné, že tohle bude velká věc.

Totožnost zavražděné matky je Rachel Nickellová.

Její tělo bylo dnes identifikováno otcem jejího malého syna.

Vidět fotky Rachel Nickellové, vidět, jak vypadala…

čišela z ní chuť do života.

Lidé se mohli vžít do toho, jaký její život byl.

Vzpomenout si, jak jim bylo třiadvacet nebo na to,

jak byli čerstvými rodiči.

Na fotkách, které jsme zveřejnili, jsme viděli milostný příběh.

Byla to láska na první pohled.

Něco takového jsem předtím nezažil a od té doby už nikdy.

Byli jsme nerozluční. Mezi námi vzniklo dokonalé pouto.

Vždyť přesně o tomhle lidé sní a chtějí to v životě mít.

Zamilovat se do někoho až po uši a mít pocit naplnění.

Oba jsme to vnímali jako velké požehnání.

Když Rachel otěhotněla, byl to šok.

Bylo mi 25 a Rachel 19.

Měla velmi dobře nakročeno k tomu, aby dokončila studium a

našla si dobrou práci.

Ale v tu chvíli Rachel viděla moje odhodlání.

Došlo jí, že spolu to zvládneme.

Tak jsme do toho šli.

Když poprvé vezmete dítě do náruče a vidíte

ho dýchat, je to něco nadpřirozeného.

Nemůžete nevěřit na zázraky, když vidíte, jak se narodí dítě.

Rachel byla stvořena pro mateřství. Byla prostě úchvatná.

Ti dva se navzájem milovali. Jeden bez druhého nemohli být.

Myslím, že je to lidská reakce. Přejete si, aby se to stalo vám, a ne jim.

Detektiv navrhl, abychom zašli do bytu a vyzvedli pár věcí.

Naházel jsem Alexovy oblíbené věci do tašky.

Jeho oblíbeného medvídka, trenýrky a trička, pyžamo a ovčí kůži,

na které spali každou noc od jeho narození.

Už jsme se tam nevrátili. Přišlo mi, že ten prostor byl narušen.

Přítel Rachel Nickellové,

mladé matky zavražděné včera ve Wimbledon Common v jižním Londýně,

žádá o pomoc při pátrání po vrahovi.

Nebyl jsem připraven, když jsem vešel do těch dveří.

Muselo tam být snad sto novinářů. Všude samé foťáky, teleobjektivy,

televizní kamery, všichni na vás míří jako

nepřátelský prapor.

Všichni byli zvědaví na to, jaký je Rachelin partner.

Někdo musí něco vědět, vzhledem k zuřivosti toho útoku.

Pachatel nemohl odejít bez povšimnutí.