No Hit Wonder

Zas je tady další ráno

a noc za sebou máš.

Jako úder, co nečekáš.

A do rvačky se dáš.

A tak jdeš a nechceš to vzdát.

A tak jdeš a neumíš řvát.

A tak jdeš, tak jdeš

zpívat tu píseň, co znáš.

Zpíváš ji dál, zpíváš ji zas.

Zpíváš ji a nezradí tě hlas.

Je to tu zas, zas a znova.

Popový fenomén letošního léta, Daniel Novak a jeho hit "Time“,

dobývá hitparády.

Sjelo se na 12 tisíc mladých lidí, aby viděli Daniela Novaka naživo.

Nová senzace, některé děti jsou na pokraji nervového zhroucení.

Už den před koncertem čekají před hotelem desítky fanoušků.

A běžíš, pod tíhou se hneš.

A běžíš, než narazíš do zdi zas.

Dnes v naší ranní show, zpěvák jednoho hitu Daniel Novak.

Zkoušíš to dál, až si zlomíš vaz.

Pane Novaku, neštve vás, že jste slavný jen díky jedné písničce?

A vás neštve ptát se furt dokola na to samý? Jsem číslo jedna.

Udělejte bordel pro naši hvězdu tady na pivním nebi na Mallorce!

Neslyším vás! Ještě!

JSEM CELEBRITA DOSTAŇTE MĚ ODSUD!

Daniel (49, nezadaný) Měl kdysi hit

Hlasujte pro Daniela

A tak jdeš a neumíš řvát.

A tak jdeš, tak jdeš, tak jdeš...

SLEVOVÁ AKCE!

SLEVA 70 % SLEVOVÝ KÓD "BANG“

Zpíváš ji dál, zpíváš ji zas.

Zpíváš ji a nezradí tě hlas.

Je to tu zas, zas a znova.

Je to tu zas, zas a znova.

Díky.

A nezapomeňte, dneska je 70 procent sleva.

CHCI PRYČ RADIKÁLNĚ ZLEVNĚNO

Podívejte se na mě. A úsměv, prosím.

Díky.

Zas je tady další ráno

a noc za sebou máš.

Jako úder, co nečekáš,

a do rvačky se dáš.

A tak jdeš a nechceš to vzdát.

A tak jdeš a neumíš řvát.

A tak jdeš, tak jdeš

zpívat tu píseň, co znáš.

Zpíváš ji dál, zpíváš ji zas.

Zpíváš ji a nezradí tě hlas.

Je to tu zas, zas a znova.

Zase přistihneš se, jak sníš,

jsou to samý nesmysly.

Tak si hledáš svůj vlastní cíl,

narazíš do další zdi.

A běžíš, ale neutečeš.

A běžíš, pod tíhou se hneš.

A běžíš a běžíš,

než narazíš do zdi zas.

Zkoušíš to dál, zkoušíš to zas.

Zkoušíš to, až si zlomíš vaz.

HVĚZDA BEZ HITU

V pořádku?

Ano. Můžete to zopakovat?

Název zní "Plán štěstí“. Pokus o důkaz na základě

kortizolových markerů ve slinách u lehce až středně depresivních osob.

Tak jsem se nepřeslechla, fakt je to taková nuda.

- Asi nerozumím. - Můžete to líp prodat?

Co je tahák?

Příběh s emocemi. Proč by se měli sponzoři pro vaši studii nadchnout?

Tahák je ta věc samotná.

Jde o to, abychom pomocí vědeckých poznatků učinili lidi duševně zdravější,

odolnější, šťastnější.

Šťastnější lidé se prokazatelně chovají ohleduplněji.

A ohleduplní lidé by v dnešním těžce narušeném světě nebyli na škodu.

Kdybychom byli šťastnější, možná lidstvo nebylo tak moc v háji.

A co když to nikoho nenadchne?

Nehledám sponzory. Chci získat veřejné dotace.

Smím vás přerušit?

Rozhlédněte se. Vidíte tu snad někde veřejné dotace?

Když dojde v kopírce toner, škemrám u soukromého holdingu.

Máme jiné problémy. Chybí nám personál,

řešíme byrokracii i rakovinu. Co nemáme, jsou veřejné dotace.

- Lidské štěstí jde stranou. - Paní Waldstettová.

Štěstí pojišťovna nehradí.

Poskytujeme vám prostory, které musím každý rok u holdingu tvrdě obhajovat.

Budu moc ráda, když se vám povede nějaký hit.

Nějaký hit.

Potřebuju hit, senzaci. Emoce, příběh, pro sponzory.

- Přijdu si jak v reklamce. - Ahoj, Lissi.

- Ahoj. - Už to dole svítí?

- Díky, to je milý. Zavoláme údržbáře. - Hodně štěstí.

- I když toho tam máte asi dost. - Fakt vtipný.

Jako bych se už tak neprodávala dost. Červenej diplom,

a nakonec vyměňuju lidem mísy, abych zaplatila nájem.

- Hej. - Promiň, nic proti tobě. Díky za místo.

Můžeš?

Díky, Larsi.

- Dobré ráno. - Dobré ráno.

- Už jste to slyšely? - Co?

- Na pokoji 305 máme celebritu. - Fakt?

Je vzhůru.

- Znáš ho? - Ne.

Zas, zas a znova.

- No jo. - Bože.

- Dost sešel, ne? - Rocker.

- Žij naplno, zemři mladej. - Má tak 20 let zpoždění.

Dobrý den.

Tak co?

Jak vám je?

Kdo jste?

Hazel Graminská, ošetřující lékařka. To je doktorka Grömel-Waldstettová.

Moje... Naše vědecká spolupracovnice.

Dobrý den.

Co...

Co mám s hlavou?

Spadl jste přes zábradlí svého balkonu. Máte otřes mozku a přetržené vazy.

- Jinak nic? - Ne.

Ještě jste si prostřelil tvář. Čistý průstřel, dva stehy a hotovo.

Co se to stalo?

Máte noviny?

Momentálně tu asi žádné nemám, ale můžeme se po nějakých podívat.

- Teď nám ale řeknete něco o sobě. - Dobře.

- Ano? - Kdy můžu odejít?

- Víte, kde jste, pane Novaku? - Kde?

- Na akutním příjmu. - To akutní už mám za sebou.

Jste na psychiatrickém oddělení Mnichovské univerzitní nemocnice.

Počkat. Cože?

Je uzavřené.

- Ergoterapie? - Nic. Nespolupracuje.

Žádné pokusy o rozhovor, žádné umění, pohybovka...

- Co jsme mu ještě nabídli? - Už nám nic nezbylo.

- Neřekne ani slovo? - Naposledy promluvil tak před pěti dny.

A co řekl?

"Můj život, moje věc.“

Takhle ho soudkyně nepustí. No fajn, tak to taky nevím.

Pokračujte, časem se chytí. Další.

- Promiňte? - Ano, prosím.

Můžu to s ním zkusit?

Kdyby na vás byl ten granulovaný čaj moc suchý.

- Takhle se seznamujete? - Vtípek.

Chtěla jsem rozvinout mezilidský kobereček a nenápadně se dostat k věci.

Vtip o čaji?

Jaké jsou recenze na váš odchod?

- Pardon. - Ne.

- Ten byl fajn. - Takže?

Vůbec nic.

Nic.

Ani poznámka pod čarou.

Mám vedle takovou pokusnou skupinu.

A můžete se k nám přidat.

Tak příjemný to bylo. A vy mě jen chcete nutit mluvit.

Popravdě jsem radši, když lidi nemluví. Jsem vědkyně, ne terapeutka.

Ale myslela jsem, že byste třeba chtěl jít ven.

Ta skupina je v budově naproti. Mohl byste do zahrady.

Jo, hloupý nápad. Musím odnést vlastně vzorky moči.

Trochu chladnou.

- Chtěl bych si zapálit. - To nepůjde.

Máte strach, že vyskočím a uteču vám?

To by bylo zajímavé, s těmi vazy budete jako vítr.

Neřekla jste mi, co v tý skupině děláte.

Zpíváme.

Testujeme, jestli zpěv dělá lidi šťastnější.

Na stromě byla kukačka.

Simsalabim.

Kukačka na stromě seděla.

Tu přišel mladý myslivec.

Simsalabim.

Tu přišel mladý myslivec,

kukačku sestřelil.

Simsalabim.

Kukačku sestřelil.

Hovor je přidržen. Vyčkejte, prosím.

- Hovor je přidržen. - Haló?

- Haló, jste tam ještě? - Jo.

- Máte pravdu, žádná zpráva tam nebyla. - To je přece divný.

Taky myslím.

- Možná to prostě jen zapadlo. - A s kým to vlastně mluvím?

Už jsem to říkal. Zdroj z jeho blízkého osobního okruhu.

- Hele, Danieli, jsi to ty? - Haló?

Mám tvoje číslo uložené ještě od mých časů v "Bildu“.

Haló?

- Ještě jedna věc. - Ještě krok a píchnu si vidličku do oka.

Mám pro vás nabídku.

Pomozte mi tady a já pomůžu vám odsud.

To těžko, nejste ani doktorka.

Když někdo potvrdí, že se otevíráte a projevujete snahu spolupracovat,

uznají, že se zlepšujete, a po adekvátní době

vás propustí.

Někdo se za vás musí přimluvit.

- Po adekvátní době? - To neovlivním.

- Bude taky záležet na vašem zapojení. - Jo tak.

Ale bude to rychlejší. Mnohem rychlejší.

Takže žádná terapie?

Můžu být upřímná?

- Jo. - Jste mi úplně fuk.

Chci jen, aby to vyšlo. Potřebuju tvář.

Pomůžete mně, já vám. Co uděláte pak, je vaše věc.

Teda. Vy se nezdáte.

- Vůbec netušíte. - Tohle vám jde.