Propeller One-Way Night Coach

FILM OD JOHNA TRAVOLTY

ČAROVNÝ NOČNÍ LET DO HOLLYWOODU

NA MOTIVY KNIHY OD JOHNA TRAVOLTY

REŽIE JOHN TRAVOLTA

28. PROSINCE 1962

LETIŠTĚ IDLEWILD, NEW YORK

Bylo pozdě v noci a terminál byl liduprázdný.

Máma spatřila fotku Liz Taylor k novému filmu s názvem Vlivní lidé.

Chtěla mít stejný kabát jako ona, jenže si ho koupila na bazaru v kostele,

kde boháči prodávali svoje staré oblečení.

- Ahoj babi. - Ahoj zlatíčko.

Budeš mi chybět.

Ahoj mami.

Ahoj zlato.

Výzva pro Trans World Airlines.

Let 700 Royal Ambassador, Super Jet do Londýna.

Dostavte se prosím k bráně 3.

Nástup zahájen.

Hlas z reproduktorů působil tak sofistikovaně.

Musel patřit někomu krásnému,

třeba herečce nebo tak.

Když se budu chovat jako Marilyn Monroe,

posadí nás možná do první třídy.

Pokud tam budeme sedět, dostaneme prý pití zdarma.

To mě samozřejmě nezajímalo, stačilo mi, že poletíme.

Trans World Airlines, let 393 Super Constellation do Pittsburghu,

Daytonu, Chicaga, Kansas City,

Denveru a Los Angeles.

Dostavte se k západní pasáži.

Nástup zahájen.

Chvěl jsem se vzrušením jako nikdy dřív.

Že jsem se měl za několik minut poprvé ocitnout ve vzduchu,

se nedalo srovnat s ničím, ani se hrou na doktora s dětmi z naší ulice.

To u osmiletého kluka není jen tak.

Z toho večera si pamatuji vše.

Jak byla světla v terminálu tlumená

i typickou barvu aerolinek,

když jsme spěchali k bráně v západní pasáži.

I máma působila vzrušeně,

ale nejspíš ze zcela jiných důvodů.

Asi myslela na ty drinky zdarma, co dostane,

nebo na šanci potkat v letadle nějakého fešáka.

Mámě bylo asi 49 let a byla poměrně atraktivní.

Modré oči, pěkné vlasy,

vzhledem k věku hezká postava, jak říkávala.

Prý by ji měla ještě lepší, kdyby mě neměla v pokročilém věku.

Mnoha mužům trocha toho tuku na bříšku nevadila.

Myslela si, že někomu to přijde sexy.

Snad se zamiluje do někoho skvělého,

třeba do kapitána letadla nebo tak.

Když jsme spěchali letištěm Idlewild, byla to zábava.

Nemohl jsem uvěřit tomu, že tentokrát opravdu poletíme.

Většinou jsme na letišti jen vyprovázeli ostatní.

Jednou máma letěla pracovně kvůli roli ve hře letního divadla.

Tentokrát jsem se ale mohl přidat.

Vypadalo to neskutečně.

Srdce mi povyskočilo.

Jako by se všechno zpomalilo.

To letadlo bylo překrásné.

Stříbrné a bílé se dvěma rudými pruhy

a písmeny TWA na boku.

Jaká nádhera.

Studený vítr mi foukal do obličeje, ale moji první lásku neodvál.

Ušlechtilého vzhledu, silná a impozantní.

Byl to začátek zážitku, na který nezapomenu.

Jak jsme stoupali po schodech do letadla,

všiml jsem si něčeho zvláštního.

Skoro nikdo s námi nenastupoval.

Jen pár osob.

Tak jsem předstíral, že je ten let jen pro mě s mámou.

Jak jedinečné.

Vítejte na palubě. Máme tu mnohem tepleji.

Letuška nad schody byla vysoká a štíhlá, s laskavým úsměvem.

Máme tu pro vás nouzový plánek.

Byla taková jiná.

Nešlo přesně říct v čem.

Máma se s ní později dobře seznámila.

Skamarádily se.

Zeptal jsem se jí, proč je Liz taková jiná.

Řekla, že má hloubku a provází ji smutek, protože byla v koncentračním táboře.

Motory jeden po druhém nastartovaly

a já seděl ve velkém, měkkém, pohodlném sedadle.

Téměř jsem je neslyšel.

Velké vrtule se roztočily a ze zadních výfuků vyšlehl oheň.

Byla éra proudových letadel, ale vzrušovalo mě, že letíme letounem,

který tam dorazí za dvojnásobek času.

Šlo přece o můj první let.

Střádal jsem si mince do černé květované peněženky.

Tvoje babička, moje máma, mi na šetření dala tuhle květovanou peněženku.

A teď si do ní budeš šetřit ty.

Třeba se spolu vydáme na malý výlet.

Mohli bychom do Filadelfie, Hartfordu.

Nebo třeba do Bostonu!

Ano.

Nadšení mojí mámy nic nepředčilo.

Celý svět byl najednou plný jasu a naděje.

Dobře.

Mělo to být překvapení,

ale stěhujeme se do Los Angeles.

Vážně?

V divadle Allentown Playhouse mám kamaráda režiséra,

který mi slíbil, že když se do února přestěhujeme na západ,

sežene mi práci ve filmu.

Opravdu?

To je neuvěřitelný.

Máma už měla zkušenosti jako komparzistka,

takže to nebylo přitažené za vlasy.

Učila dramatickou výchovu ve škole a předtím hrála na plný úvazek v divadle.

Když zrovna nepracovala, byl jsem jejím publikem já.

Hned se vrátím.

Musím si zkontrolovat letový řády.

Letěl jsem do pokojíčku,

kde jsem měl své letové řády.

United, American, TWA.

Tady. „Jednosměrný noční let vrtulovým letadlem.

Devadesát pět dolarů plná cena, děti za polovinu.“

To je ono!

A teď časy.

„Trans World Airlines, let 393

z letiště Idlewild ve 21:00.

Let Super Constellation do Los Angeles s mezipřistáními v Pittsburghu,

Daytonu, Chicagu, Kansas City, Denveru a Los Angeles.

Přílet 15:00 následujícího dne.“

Pouze Trans World Airlines

propojují 70 měst v USA s 15 světovými centry v zahraničí.

Celá země, celý svět.

Spolehněte se na…

TWA.

TWA jsou správná cesta.

Když jsem se vrátil, v obýváku bylo zhasnuto.

Tiše tam hrála hudba ze stereo rádia.

„Wives and Lovers“ od Jacka Jonese.

Ve tmě zářila její cigareta a u boku měla sklenku vína.

Začal jsem si dělat starosti, že to stěhování do LA možná není pravda.

Třeba je to jen její sen.

Ach jo.

I tak jsem mohl šetřit na výlet.

Radši se zase půjdu mrknout na ty letové řády.

Babička měla Plymouth Belvedere z roku 1957.

V prosinci 1962 jsme se tedy vydali

na cestu na letiště Idlewild, kde mě čekal let 393.

Kdy už tam budeme?

Zlatíčko, až na tachometru uvidíš 62, dorazíme tam.

Billboardy lákavě zobrazovaly nejrůznější možnosti cestování.

„Leťte s Pan Am. Za sedm hodin v Paříži.“

Nebo „TWA, nejlepší přeprava do Kalifornie“.

Já se vydám na jednu z nejdelších cest, jakou aerolinky nabízejí.

První část letu absolvovalo asi 15 osob.

Měl jsem čepici, kterou jsem si zapomněl sundat.

Asi proto, že jsem přišel ze zimy.

Každopádně takto jsem vypadal při startu.

Máma mi ten okamžik očividně přála,

ale zároveň netrpělivě čekala, až budeme ve vzduchu

a bude si moct dát cigaretu a drink.

Líbilo se mi, jak z motorů šlehá oheň.

Palubní časopis prozrazoval, že je to pro vrtulové motory typické.

Poleť se mnou.

Poletíme v dál.

Jestli chuť máš na exotický kvas,

daleko v Bombaji je bar…

Řítili jsme se po ranveji a mě přepadl ten zvláštní pocit.

Letoun se v tu chvíli odlepil od země.

Nemůžu uvěřit, že letím.

Máma se dívala vpřed a pak se na mě otočila a usmála se.

Tak jsem si ji navždy zapamatoval.

Start byl mnohem hladší, než jsem očekával.

Z nějakého důvodu zatím celý ten večer působil dokonale.

Celá léta jsem nezávisle na svých negativních zážitcích

měl od chvíle odletu

až do příletu do cíle

pocit bezpečí a byl jsem spokojený.

Máma měla ráda manhattan, ale já spíš coca colu.

U našich sedadel se objevila Liz.

Co byste si dali k pití?

- Mohl bych dostat kolu? - Ano.

- A já manhattan. - Jistě.

Můžu si už zakouřit?

Samozřejmě, ano.

Cigarety Newport s filtrem.

Ta tyrkysová krabička s půlměsícem uprostřed

ve mně doteď vyvolává vzpomínky na příjemné chvíle.

Zapálí si, z úst jí vyletí první uspokojivý obláček kouře.

Řeknu si: „Jak slavnostní.“

V divadle kouřili všichni její přátelé.

Nevybavoval jsem si, že bych kdy viděl nekuřáka.

Viděl jsem všechny hvězdy na obloze.

Nebo mi to tak při pohledu z okna připadalo.

„To je krása. Proč lidé nežijí v letadlech?“

Vzpomněl jsem si, že jsem doma někdy pozdě v noci ležel v posteli

a naslouchal hučení letadla nad naším domem,

které odstartovalo z Newarku nebo LaGuardie.

Ptal jsem se sám sebe, kam tak pozdě v noci letí.

Kdo v něm sedí?

Spí? Jsou na palubě postele?

A teď jsem tu,

možná dokonce v tomtéž letadle, o kterém jsem uvažoval.

Pán ze sedadla 3D vás zve na tento drink.

To je velmi milé.

Vzkažte mu prosím, že děkuji.

Když máma chtěla někoho ohromit, její hlas byl hlubší a plnější.