The Truthers (Los creyentes)

Tři, dva, jedna. Teď!

Vyhrála jsem.

Pojď ještě jednou, prosím.

Tak jo.

Tentokrát určitě vyhraju.

O 20 LET POZDĚJI

ZAVOLEJ MI, ZLATO. CHCI S TEBOU MLUVIT.

CHCI S TEBOU MLUVIT.

Lucío, mobil při hodině?

Ruth, zlato, zavolej mi. Dobře?

Poslední zprávy o Alejandru Huelvovi,

devítiletém chlapci, který zmizel 23. října.

Skupiny dobrovolníků, většinou sousedů z Mieres,

spolupracují s občanskou gardou,

ale hledání zatím nepřineslo úspěch.

Úřady zřídily zvláštní telefonní linku. kam může zavolat kdokoli…

VOLÁNÍ… RUTH

- Alejandro! - Alejandro!

- Alejandro! - Alejandro!

…a poskytnout informace o případu zcela anonymně.

Číslo je 984 555 6704.

A nyní k další zprávám.

Zaměstnanost v posledním…

FALEŠNÉ PRAVDY

MÁMA

Ahoj, jsi v pohodě?

Jo, v pohodě.

Já vím, co potřebuješ.

Ne, dneska ven nejdeme.

Dobře, jak chceš.

- Na zdraví! - Na zdraví!

MÁMA – RUTH, PROSÍM.

ZAVOLEJ MI. NUTNĚ.

Všechno v pohodě.

Jo.

Ještě dvakrát!

- Vypadáš skvěle. - Ale ne!

- Ale jo. - Kurva!

- Kolik je hodin? - Už je světlo, takže…

- Já nevím. - Já vím!

- Sedm? Osm? - Tohle se nemělo stát, Rose.

Dala bych si kafe.

Americano s mlíkem, prosím.

- Takhle to říkáte? - Jo.

- Super. - A sakra.

- Jdu pro něco k jídlu. - Jo.

- Co se děje? - Ruth…

Jde o mámu.

- Cože? - Máma upadla.

Co? Cože?

Kde upadla?

Ruth, máma je mrtvá.

Poslední výzva pro cestující letu 817 do Madridu.

Pokračujte prosím k nástupní bráně.

NALÉHAVÉ – NEZVĚSTNÝ

Poslední výzva pro cestující letu 817 do Madridu.

Jaké každé odpoledne šel jezdit na kole,

ale hodiny ubíhaly a on se nevracel.

A… ještě pořád se nevrátil.

Víme, že tam někde je. Jestli ho někdo uvidí, prosím…

Jestli se ten kluk ještě neobjevil…

Je to tragédie. Celé město je šokované.

Hledají ho každý den, ale myslím, že už není moc naděje.

- Děkuju. - Není zač.

Co se stalo?

Musíme být silní.

Zvlášť já.

Co tady dělá občanská garda?

Dobře. Děkuji, Carlosi.

Promiňte, ale…

I kdyby to byla nešťastná náhoda, musíme to zdokumentovat.

Takže co se stalo?

Uklouzla ve sprše.

Zdá se, že trochu pila.

To není možný.

- Jak to? - Ne.

Ona… Moje matka nepila.

Poslední dobou pila.

Pila.

Ruth, zdá se, že matka se šla kolem půlnoci

nahoru do koupelny vysprchovat.

Půjdeme nahoru?

Jistě.

Otec byl nahoře na půdě

a všiml si, že matka dlouho nevychází.

Volal jsem na ni, ale neodpovídala, ale slyšel jsem vodu, takže…

Musel jsem vyrazit dveře.

Ona se… nehýbala.

Nedýchala.

Domníváme se, že když uklouzla,

spadla na zástěnu a ta se rozbila.

Udeřila se hlavou o podlahu a…

No, zemřela rychle.

Promiňte, teď se na nic nesmí sahat.

Promiňte, já jen…

Moje matka se nikdy nezamykala.

Neměla to ráda. Nedovolovala to ani mně.

Vždycky mi za to strašně vynadala.

Zlatíčko.

Je to jako bychom mluvili o někom jiném, co?

Ruth.

Já ji nepoznávám.

Nebyla jsi tu skoro dva roky.

Jak bys ji mohla poznávat?

- Trpělivost. - Trpělivost. Jinak to nejde.

Zrovna jsem otci říkal,

že ještě musíme dodělat nějaké papíry.

Však to znáte.

Ale jakmile bude zpráva z toxikologie

a potvrdí se, že je vše v pořádku,

bude tělo k dispozici na pohřeb, vystavení a tak dále.

Snad to bude co nejdřív.

Pokud byste něco potřebovali, jsem tady, ano?

Jdeme.

Martíne, víš, kde mě najdeš.

- Díky. - Není zač.

- Na shledanou. - Na shledanou.

Tak jo, kdybys něco potřebovala, víš, kde jsem.

Tati.

Stalo se včera něco?

Proč to říkáš?

Protože mi máma volala.

Několikrát.

Měla jsem špatný den a nebrala jí to.

A taky mi posílala zprávy.

Co psala?

Že si chce promluvit.

Trochu jsme se pohádali.

Proč?

Protože se mi nelíbilo, že pije.

Myslím, že proto se zamkla v koupelně.

Aby mohla dál pít a já nic neříkal.

Ale sklenici měla dole.

Cože?

Sklenici. Nevzala si ji s sebou. Nechala ji dole.

Asi ji tam zapomněla. Byla opilá.

Co na tom záleží?

Záleží. Záleží na tom, tati.

Volala mi a já jí to nevzala. A chtěla jsem jí zavolat dneska.

Chtěla jsem jí dneska zavolat a teď…

Ruth, já vím, že nerada telefonuješ.

Ale když ti volám nebo píšu, je to proto, že je to důležité.

Neboj, nebudu tě otravovat, abys brzy přijela domů.

Vím, že letenky jsou drahé a tak dále.

Jde o tvého otce, Ruth.

Není už takový, jakého jsi ho znala.

Tvůj otec je… Je to jiný člověk.

Už nějakou dobu.

Nechtěla jsem ti to říct, aby sis nedělala starosti.

Ale…

Promiň.

Myslela jsem, že slyším, jak sem jde.

Ruth.

Tvůj otec…

Mám z tvého otce strach.

Celé dny tráví zavřený na půdě.

Nemůžu ti to teď vysvětlovat, ale…

Bojím se, že jednou udělá něco šíleného.

Zavolej mi, prosím.

Mám tě ráda.

OBČANSKÁ GARDA – NEVSTUPOVAT

Tati?

Vyspala ses dobře?

Trochu tekuté. Tak je máš ráda, ne?

- Tady to je. - Děkuju.

Chceš ještě něco? Trochu džusu?

Ne, nemám moc hlad.

Mám ti dneska s něčím pomoct?

Ne, nedělej si starosti.

Dokud nám to občanská garda nepovolí, nemůžeme…

Můžu dojít nakoupit.

Nebo ti pomoct ve skleníku.

Poslední dobou skleník trochu zanedbávám.

Proč?

Mám moc práce.

Jsi v důchodu, tati.

A lidi už nejsou lidi, když jsou v důchodu, nebo co?

Jez.

Včera jsem slyšel hlas tvé matky.

Ve snu nebo…?

Ne.

Nejspíš z tvého telefonu.

Nechala ti vzkaz?

Ne. Byly to staré hlasové zprávy.

Určitě?

Proč?

Jsem tvůj otec, zlato. Poznám, když mi lžeš.

Tak si taky všimni, když naznačuju,

že o něčem nechci mluvit.

Proč mi nepovíš, co ti řekla?

Bylo to mezi náma, tati.

Jo, jasně. Jako obvykle.

Nedej bože, abych se motal do vašeho světa.

Pořád jste se hádaly, ale když jsem zasáhl,

semkly jste šiky a nešlo se k vám dostat.

O nic nejde.

No, každopádně je to teď pryč, holčičko.

Už nemůžeme mít žádná tajemství.

Tvá matka už není. Rozumíš?

Ano, tati.